Jdi na obsah Jdi na menu
 


Od jatečních koní k plemenu Hucul

18. 12. 2007
O tom, zda je HUCUL ve společnosti žádaný či nikoliv, by se dalo polemizovat. Je však koněm "typickým" - snad každý milovník koní si ihned vybaví menšího statného, odolného hnědáka. Pojďme se ovšem podívat do minulosti a současnosti chovu huculských koní v Čechách a řekněme si také o jejich záchraně. Záchraně pravého, československého Hucula.

To, že Huculů je v dnešní době dvakrát méně, než koní Převalských, ví jen málo kdo. A to, že časopis Jazdectvo (dnes Jezdectví) v podstatě napomohl obnovení chovu Huculů, ví ještě méně lidí.

Když se řekne hucul,


většina koňáků si představí malého statného, odolného hnědáka. Přesto tato úvaha není tak úplně správná - hnědá barva není tak úplně typická. Hlavním, přímým předkem hucula je Tarpan a právě ten určil původní barvu - tzv. myšák s úhořím pruhem. Tato barva se, bohužel, vyskytuje už jen zřídka.

Obrazek


Typický úhoří pruh

V poslední době se u huculů také stále častěji objevují bílé odznaky, které však v chovu nejsou žádoucí. Vznik těchto odznaků zavinil podíl Araba, se kterým byli dříve přikříženi za účelem vzniku „sportovnějšího“ koně.  Jestliže se bílé znaky objeví u hřebců, se kterými bylo dříve počítáno do chovu, není možné je v současné době uplemenit. Klisny se (bohužel)  s tímto „handicapem“ do chovu zařazují.

Obrazek


Kůň vlevo: nežádoucí bílý odznak (lysina)


Gurgul na pokraji vyhynutí


I Huculové, jako spousta dalších plemen, se řadí do nejrůznějších kmenů. Jedním z nich je i pravý československý hucul, nazývaný Gurgul (dříve se vyskytující ve východním Slovensku). O záchranu přímo tohoto kmene se postaral tým českých nadšenců,  pražský Hucul klub. I když se tento klub stal opravdovým klubem, tedy oficiálním, až 15. listopadu roku 1972, letos slaví krásných 35 let.



Jak se zrodila myšlenka ?


V roce 1971 pan Otakar Leiský (předseda Hucul klubu) pátral na Slovensku jak to vlastně s těmi Huculy bylo, ale marně. Oficiálně se tedy organizace TIS-nezávislé sdružení

přátelství přírody (nejstarší ekologická dobrovolná nevládní organizace, která letos slaví 50let své existence. Členem byl i mimo jiné O. Leiský) vydala na výpravu v roce 1972. „To přišel pan MUDr. Hrabánek a řekl „ Ti Huculové už jsou na vymření už to píšou i v Jezdectvu! Co uděláme ?!“ zatím co jsem mu odpověděl „ No tak co, tak je zachráníme“ vyprávěl přímo pan Otakar Leiský-předseda Hucul Klubu. „Jenže to byl také nápad…to je jak kdybychom si usmyslely že postavíme Kladrubský Hřebčín!“ přirovnával situaci.

Obrazek


A jak řekli tak také učinili.

Nejdříve musel pan O. Leiský vytvořit koncepci (1973), která obsahovala tři velmi důležité zkladní body postupu. Na základě této koncepce byli vidět výsledky již po pěti letech.

Body koncepce…

První bod- „zachránit poslední zbytky chovu“

Organizace snad už měla vrozenou schopnost zachraňovat.

Proč ? Aby získala nějaké ty finance (potřebné k odkoupení Huculů) udržovala přírodu (kácení stromů a zbavování plevelů, které bránily k přežití těch vzácnějších rostlin). Hlavním bylo, sehnat čistokrevné Huculy.

Obrazek


Jateční koně…

Z Muráňského hřebčína, kde byly poslední zbytky chovu, bylo odkoupeno pět koní. Čtyři klisny, které byly ovšem starší 20 let a jeden plemenný hřebec jménem Edo I. Koně byli prodáni za naprosto >>směšnou<< cenu. Za jateční, koně totiž

byli naprosto odepsáni. Pan O.Leiský mě doslova šokoval, když mi sdělil dřívější myšlenku Komunistů „Co váží méně jak 500 kg je brzda socialistického režimu“… tedy koně, kteří vážili méně měly být posláni na jatka.

Obrazek


Těchto pět odkoupených koní se převezlo do současného sídla-Hucul Klub(farma Aster),kde se stále vše dávalo do kupy. Tak říkajíc „vše se opravovalo za pochodu“. Statek byl na požádání propůjčen. Jenže už jaksi ve velmi rozpadajícím se stavu. V této době jej můžete vidět v opravdu skvěle zrekonstruovaný areál oproti začátkům. I když jak říká pan O. Leiský „Stále je co zdokonalovat“

Dalších šest kobyl bylo přikoupeno r. 1973 (průměrného věku 14 let) a ty se nechaly také připustit.

Obrazek


Druhý bod: „Rozšířit tuto myšlenku mezi odbornou veřejnost celého světa“

Aby se vědělo, že se tato záchrana nedělá „jen tak“. A toto plemeno začalo chovat nejen v tehdejším Československu. A podařilo se. O pár let později se Huculové začali chovat také v Německu,Polsku, po rozdělení ČSR i na Slovensku. Na základě této koncepce se tedy v roce 1975 uskutečnila na Žofíně první oficiální konference o chovu Huculského Koně.

Postupem času se počet koní rozrostl- něco přes 200 koní.

Obrazek


Třetí bod: „Zajistit společenské postavení H. Koně“- a to se dělá do teď.

I den otevřených dveří, který se konal právě 19.5./07 měl napomoci k propagaci Huculského koně. Hucul byl známý svou nenáročností a především vytrvalostí, kterou skvěle uměla využít armáda. Byl tedy využíván jako vojenský pomocník do těch nejtvrdších podmínek.

I v této době jej často můžete vidět ve vytrvalostních dostizích (chcete-li endurance), kde je velmi úspěšný i mezi velkými koňmi.

Hucul je původně národ lidí. V dřívějších dobách se používalo slovo HUCUL jako nadávka pro „negramotné“ lidi. Ale je tomu naopak, Hucul není tak „negramotný“ jak se zdá. Je velmi vynalézavý, všestranně využitelný a pravda…občas také pěkně tvrdohlavý! . Jeho schopnosti zachovat klid při jakékoliv situaci se využívá i v této době v hipoterapii.

Obrazek


Finance…

Nejtěžší na udržení chovu je snad ta finanční stránka. A to především když tento chov „schroupne“ kolem 3,5 mil. Kč ročně. Pro H.Klub byla prý nejhorší finanční situace v loňském roce. Naštěstí začátkem tohoto roku vypomohla pražská ZOO. Odkoupila si 18 koní, které ponechala ustájené na zadní Kopanině. Všem 18 koním tedy hradí pobyt na farmě a vše co je potřebné. Velkou zásluhu má na výpomoci po té finanční stránce také magistrát hl. m. Prahy, který dotuje Zoo. Ale také stojí za zmínku resort zdravotnictví, který poskytuje finanční ohodnocení za zde provádějící hipoterapii.

Obrazek


Obnovení hipoterapie

Hucul klub byl první kdo obnovil hipoterapii ve střední a východní Evropě. „Hipoterapie je stará metoda-to věděl už i Hippokrates, kterou chtělo jen obnovit, protože jsme věděli, že je to metoda účinná“ vyprávěl mi sám „průkopník“ pan Otakar Leiský. Zde na Zadní Kopanině přímo s Huculskými koňmi využilo hipoterapií nespočet pacientů. Na většině z nich (cca 4 200) jsou viditelné pokroky. U jediných nejtěžší postižení jako např. artizmus ale především Daunův syndrom bohužel pokroky nebyly viditelné . Hipoterapie se využívá u ortopedických, neurologických a mentálních poruch, ale také pomůže při prevenci civilizačních chorob a stressů.

Obrazek


Jak to vypadá v Hucul klubu teď ?

Je zde 32 koní z toho 9 hřebců, 7 valachů a zbytek klisny. Tři plemenní hřebci připouští pouze čistokrevné Huculky. Ostatní nejsou plemenní. Také se tu již nějakou dobu konají letní dětské tábory (LDT) s výcvikem jezdecké turistiky na Huculech. Táboří se přímo v areálu pod stany. Pro děti je každodenně připraven velice zajímavý program, kde se naučí nejen soužití s koněm ale i nějaké ty „postřehy“ z přírody, které je v okolí Zadní Kopaniny >>kupodivu<< zatím dostatek (CHKO Český kras).

Pro ty, kteří už nějaký ten základní výcvik tedy i znalost mají za sebou, je určen klub, kterým zatím prošlo „odchovalo se“ něco přes 11 000 mladých lidí. V současné době je zde několik velmi milých a přátelských dívek, které se také podílely na programu nejen dne otevřených dveřích, ale i oslavě výročí. Ukázaly, že i Huculové dokáží skvěle poslouchat a zajet čtverylku, nebo také chodit v zápřeži.

Držme tedy HK palce, ať se mu daří jako v poslední době, kdy stav Huculských koní stoupá-i když jen mírně.

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hmfhjm

(jhm,kjg, 30. 8. 2009 8:52)

trapny stranky sryyyyy