Do třetice všeho dobrého? Ano. Již po třetí se v pražské Sazka Aréně představila velká světová koňská show- Apassionata. Ve dnech 7.-9.12. hostila Praha několik velmi kvalitních koní a jezdců či cvičitelů z nejrůznějších zemí. Během tří dnů měli diváci možnost navštívit jednu ze čtyř show, kterou organizačně zajišťovalo asi 100 lidí (včetně organizačního týmu). Do Sazky se muselo dopravit až 60 tun písku, 1 320 kg slámy, 80 balíků sena a to nemluvě o vodě a dalších nutností. Není tedy divu, že vstupné bylo tak vysoké. Luxusnější místa stála 1750Kč a ta nejlevnější, kde to pro tento účel zrovna nebyla kvalitní  podívaná, kolem 450Kč.

I když nejrůznější reklamní spoty lákaly na vysoké počty koní(„až 40 hřebců“ atp.),realita byla jiná.Celkem se jich představilo „pouze“ něco kolem dvaadvaceti, které doplňoval pár oslíků, kteří celou show okořenili velmi veselými vstupy.

A jaké bylo téma? Letošní show byla pojata, jak už i sám název napovídal (FOUR SEASONS TOUR), jako simulace čtyř ročních období…

Jako rok začíná jarem, tak i celá show >>nečekaně<< začínala jarem- kouzelným, chvílemi až dech beroucím probuzením přírody. Nejeden divák se třásl až spatří ta úžasná stvoření. Ovšem za bílou oponou viděl pouze stíny volně pobíhajících koní se španělskou krví. Zanedlouho se bílá opona odhrnula a do arény radostně vběhlo několik koní. Jak impozantně dovádějí v zeleně nasvíceném písku! Hráli si, poskakovali, závodili a i jinak simulovali jarní pohodovou náladu. Načež  přijel pár jezdců na  andaluských hřebcích a stádo zahnal zpět z jeviště. Po milém přivítání z úst moderátora si člověk připadal jako v šapitó. Cvičení lusitánští hřebci předvedli práci „na volno“ a ukázali, že poslouchat člověka je pro ně radostí.  Poté se ze stropu snesla vesele barevná májka a jezdci na koních  rozvířili květnovou náladu mezi přítomné.

Nastává čas léta. Na jevišti se objeví tři dřevěné převlékací kabinky, obloha se rozzáří a přicupitají rekreanti (představují je tanečníci, kteří mají nejeden úspěšný vstup). Najednou je odkudsi slyšet startování automobilu-do manéže se opravdu  vřítil malý Fiat! Ale kdyby jen tak obyčejný! Je tažen shetlandským poníkem! Maličkatý poníček veze další rekreantku… Ovšem zábava nekončí. Představí se totiž sestava kaskadérských jezdců (až z Francie) v plavkách z 20.let a předvádí „vodní“ jízdu na lyžích.  Nevadí jim ani fakt, že místo vody mají v aréně písek a místo člunu je táhne kůň. Ani hbité vyskočení a seskočení z koně jim nečiní problém. Leckterý jezdec jim tuto obratnost může závidět.Letní den se schyluje ke konci a jen co „zajde slunce“, představí se německá jezdkyně a předvede drezúrní ukázku vysokého stupně-GP. I když pro laiky to nemusí být extra záživné, hra světel a vodních fontán okolo jeviště napomohla k zajímavosti. Byl to okamžik, kdy se vyjímala elegance a souhra jezdce s koněm. Bohužel i mistr tesař se někdy utne, a tak i naprostý laik mohl postřehnout několik chyb, kdy kůň drezúristku neuposlechl. Na takto velkolepě zakončené léto navazovala tragedie. Blesk zasáhl oslíka! Najednou se rozjela velká záchranná akce. Kolem pobíhající andílek  se snažil zachránit vznešeného„oře“. Jak komicky působilo bezvládné oslíkovo tělo, když sebou nechalo lomcovat! Nakonec se celá akce podařila a oslík oživl. Každičký divák měl možnost si chvilku oddechnout od celého nervy drásajícího děje.Po přestávce nás uvedla  zpět do děje již dříve zmíněná taneční skupina a předvedla step s velmi propracovanou choreografií.

A je tu podzim! Od stropu se spouští ladná žena a ukazuje jak pružné je její tělo. Dole pod ní vyšlapuje nádherný bělouš s jezdcem, který ženě vzdává hold a nabízí své srdce. Romantika je na místě. Ovšem divák si musí položit otázku- „Jak tento milostný příběh dopadne?“ O to se postará jeho fantazie, když vidí, jak pár odchází,  ruku v ruce s poslušným hřebcem po boku.

Náhle přicválá několik černých mohutných koní s jezdkyněmi a ukazují téměř nemožné- vzepnutí a chůzi pouze po zadních nohou. „Tomu se říká inovace chovu,“ povzdechne si s tázavým pohledem vedle mne sedící chovatel. Ať už je to tak či onak, tyto perly byly z německé stáje. Nečekaně ta černá hodná stvoření začali ohrožovat zlí tvorové(!) v podobě francouzských kaskadérů. Ale kdo by se nezalekl mohutného černého hřebce na zadních nohou, kráčejícího vstříc nebezpečí! Netrvalo dlouho a zlá stvoření opustila prostor. Po krásné ukázce těchto černých perel následovala pořádná džigitovka jak se patří. Džigitovka je vystoupení kaskadérů, kteří na cválajícím koni sedí, stojí a vlají pouze za nohy či ruce a vyvádějí všelijaké riskantní kousky. To vše okolo ohně, kterého se koně vůbec nebáli.

Podzimní rej byl zavrhnut a následovala zima. Z oblohy se ladně snáší cosi, vypadající jako sněhové vločky. Do arény vjíždí zvláštní  vyšňořený vůz, tažený chladnokrevným koněm, kterého kočíruje Santa Klaus. Z vozu vyskočí oslík, rozhlídne se a rychle odcupitá za již ujíždějícím vozem. K zimnímu období neodmyslitelně patří i karneval, benátský- světově proslulý karneval. Do haly vjíždí skupina jezdců a cvičitelů v maskách a předvádí malou ukázku toho, čemu se říká vysoká španělská škola-levády, curbety, piafy a mnoho dalších neotřelých cviků. Toto vystoupení stejně tak jako vystoupení ladné a pružné dámy a mnoho dalších doprovází operní zpěv  paní Arndis Halla. Ne každý divák byl však jejím zpěvem ošálen. Zpěv, který by se spíše hodil někam do opery, než na koňskou show v Sazce, prostě neseděl každému.Apassionata nakonec byla taková, jaká být měla- plná emocí, napětí, romantiky a strhujícího děje. Zatímco byl tzv. hlas Apassionaty kritizován, moderátor byl oproti předchozím show hodnocen na výbornou. Žádný přehnaný humor, většinou správná výslovnost a vše, co moderátorským výkonům v předchozích letech chybělo. Co bylo tou příčinou? Těžko říci. Možná změna moderátora. Saša Rašilov či Zdeněk Podhůrský byla dobrá volba. Zkrátka je vidět, že ani vele-koňský odborník ani naprostý laik, není to pravé. Ne každý totiž ví, že se tito známí herci občas vyhoupnou do sedel, a to westernových, která bohužel letos v této show neměla žádné zastoupení. I skokové ukázky zde leckdo marně očekával.

 Španělé, Němci, Francouzi a žádný Čech? Kdepak, pořadatelé se nebáli a nechali poprvé vyniknout naše české voltižéry (tzv.gymnasty na koních)! Naše voltižní špička (Eim, Bartoňková, Sklenářová) se představila na závěr a skvěle tak vryla divákům do paměti, že i ČR má své mistry. Celá tato veleshow skončila děkovačkou. Nádherní koně se svými pány si tedy užívali ten krásný pocit, kdy jim diváci aplaudovali. Je ale velmi těžké, zaujmout a pobavit všechny diváky. Záleželo na samotných divácích, jak moc se nechali unést a co očekávali. Jestliže čekali to, co jim v reklama naslibovala, mohli odcházet velmi zklamaní.

Názory na třetí ročník Apassionaty se zdají být pochvalnější, než na ten předchozí, což je pozoruhodné. Ale české premiéře se hned tak něco nevyrovná!

Doufejme tedy, že Apasisionata se neřídí heslem  „třikrát a dost“ a vrátí se k nám i příští rok s něčím novým...