Důvod, proč ukončit (či omezit)daný sport byl vždy jediný. Nemohla jsem stíhat sport s mým nejmilejším koníčkem- tím živým. Koně mi byli přisouzeni snad už od narození. Poprvé jsem snad seděla na ČMB, byl to můj nejkrásnější zážitek... a že to už nějaký ten pátek zpátky je!

 Asi se mi to líbilo natolik, že jsem u toho zůstala. Bude tomu přesně 10 let, co jsem začínala v Praze v jednom klubu. Začala jsem voltižem u kterého jsem vydržela pouhý rok. Bohužel přístup ve stáji, kde jsem začínala se radikálně změnil a já byla nucena odejít (vlastní psychika). Dále jsem se snažila soustředit na klasické ježdění (anglický resp. německý styl).Jezdila jsem tedy u nejrůznějších sokromníkům za výpomoc. Bohužel bez trenéra- podle toho to také tak vypadá.

 Z malé zvědavé holky, co bádala v knížkách a hledala nejrůznější informace a tipy se stala o něco větší holka (stále plná bádajícího elánu) s hlavou zkušenějšího teoretika. Což je téměř smrtelná kombinace, když si uvědomím, že mám teď trenéra.

Mé heslo jsem uplatňovala i u koní...Po voltiži jsem přesedlala (jak už bylo řečeno)na klasiku pak western,ale také zapřahání a nyní i práce s chladnokrevnými koňmi mi není cizí.

Jediné,co bych posoudila jako lepší, je práce ze země. Nejednoho koně jsem si oblíbila a pracovala s ním na obnovení důvěry (specialita je odnaučení lekavosti-resp. posílení ega) a pak jak říkám "z nudy blbinky" -cirkusové lekce. Oblíbená metoda(?), ta svá. Individuální ke každému koni, ale je fakt, že mám určité body odvozené od světoznámých metod, ale o tom až někdy jindy.

Láska ke koním mi zůstala i v této době. Podala jsem přihlášku na  střední zemědělskou školu v Táboře-obor chov koní(jak jinak:o)) A podařilo se!-šla jsem na průměr :o))